11.kapitola - ZA ZÁVOJEM part 1

21. července 2009 v 21:15 | TeSsi |  Atlantis - NEW ADVENTURE
11.kapitola - ZA ZÁVOJEM part 1

Sam přes slzy skoro neviděla na cestu... když dorazila do své ubikace, prudce nechala zaklapnout dveře a svalila se do postele... třásla se po celém těle a slzy pomalu smáčely polštář... "Co se to děje?" ptala se v duchu a nedokázala to pochopit... v hlavě se jí míchaly všelijaké myšlenky a ona se nedokázala soustředit ani na jednu z nich... jediné, co však s jistotou věděla, že se už spolu s NÍM nedá dohromady... nikdy... oba si navzájem ublížili tak, že je to poznamenalo do konce životů a nikdy to už nepůjde vrátit zpátky... už nebylo cesty zpět...

Jack si razil cestu do středu města... bar s tvrdým alkoholem byl to jediné... co mu v tuto chvíli pomůže... John ho zavedl asi před půl rokem... a Jack mu za to byl nesmírně vděčný... ztěžka se posadil na barovou stoličku...
"Co to bude generále??" zeptala se ho s úsměvem zdější obyvatelka města...
"Potřebuju něco silnýho..." zahučel Jack... "Whisky s ledem... a dvojitou!!!"

Slečna se na něj pochybovačně podívala, ale nic nenamítla... Jack jediným lokem sklenici vyprázdnil... ta další měla stejný osud...s tejně jako ta třetí, čtvrtá... i ta pátá... potřeboval se opít... do němoty... aby nachvíli zapoměl na to... co mu řekla... ,Skoro sem se s ní miloval...a nevím to!!!' nadával si v duchu Jack a vyprázdnil... v pořadí už šestou... skleničku whisky... věděl... že to zkazil... zničil si život... bude pro něj zázrak... jestli s ním ještě Sam někdy v životě promluví... položil hlavu na stůl... a prudce do něj praštil pěstí... všechno se zdálo tak krásné... myslel si... že dostanou konečně po skoro deseti letech šanci... spletl se... spletl se tak moc... že se mu chtělo na místě umřít...

Ve stejnou chvíli šel chodbou Rodny a uviděl Jacka... jak leží na stole a před ním prázdná sklenička... pomalu k němu přistoupil a zlehka se dotkl jeho ramene...
"Generále, mohu vám nějak pomoci? Děje se něco?" zeptal se ho opatrně... netušil, co mohlo Jacka donutit pít, ale něco mu říkalo, že ten důvod musel být sakra prázdný, když mu slečna barmanka tiše naznačila, že má v sobě Jack šest dvojitých skleniček whiskey... Jack se pomalu posadil a upřel na Rodneyho svoje tmavé oči... chvíli na něj zíral, pak vstal a temně zavrčel:

"Ty se mě opovažuješ ptát. jestli se něco děje?"
"Teď nevím... jak to myslíte..." snažil se mu nějak oponovat Rodney... Jack se ale nenechal ukonejšit...
"Ale víš, co tím myslím... a moc dobře... ty hade jeden..."
"Generále, měl byste si jít lehnout... jste opilý..."
"Neříkej mi, co mám dělat, je ti to jasný?" začal Jack zvyšovat svůj hlas...
"Generále..."
"Mlč... sebral jsi mi ji... a ti ostatní taky..."
"Koho myslíte? Koho jsme vám sebrali?"
"Koho asi??? Viděl jsem vás spolu na ošetřovně... jak jsi ji tam líbal a ona se nebránila..."
"Sam?"
"Ano... ona..." křičel Jack na Rodneyho...
"Generále, to je přece směšné tohleto... my dva jsme jen kamarádi..."
"Jo tak kamarádi jo? A od kdy se kamarádi chovají jako milenci??"
"Ale tohle už přeháníte, generále," bránil se Rodney...
"Nic nepřeháním!!! Nech mě na pokoji... jdi mi z cesty," zahučel Jack, udělal krok směrem k Rodneymu a chtěl ho obejít... jeho chůze však byla nejistá, a tak se zapotácel a přepadl na Rodneyho... ten ho chytil a chtěl mu pomoct se aspoň rovně postavit, ale Jack nepochopil jeho záměr a považoval to za zcela jasný útok proti své osobě... napřímil se, se zlostí ve tváři se podíval Rodneymu do obličeje a bez jakéhokoliv rozmýšlení mu jednu vrazil... Rodney to samozřejmě nečekal, a tak nebylo divu, když spadl na zem... cítil, jak mu z nosu teče krev... setřel si ji hřbetem ruky, poté pomalu vstal a nepřestával se dívat na Jacka... bylo mu jasné, že tohle si nemůže nechat líbit... i když byl Jack generál a on "jen" vědec... na nic nečekal a tu ránu pěstí mu vrátil... netrvalo to ani pár vteřin, když se v baru strhla rvačka... ale ani ta neměla dlouhého trvání, protože barmanka ihned použila svoji vysílačku, kterou u sebe nosila právě kvůli rváčům... během chvíle do místnosti přiběhli Daniel s Teal´cem, kteří její zprávu slyšeli a Jacka s Rodneym od sebe odtrhli...

"Tak dost vy dva..." řekl Daniel, " je mi jedno, proč se perete, ale ať už to má důvod jakýkoliv, nemyslíte, že byste měli být k sobě trochu solidární? Ještě před nedávnem jsme tu málem zemřeli... a teď se chováte jako malí kluci, kteří si myslí, že jejich malicherné problémy jsou nejdůležitější na světě..."
"Malicherné?" pomyslel si Jack a pokračoval ve svých myšlenkách, " já jsem ztratil to nejdůležitější na světě... a to malicherné vážně nebylo... ne pro mě..."
Místo toho však s hořkostí v hlase poznamenal cosi o nespravedlnosti světa a opět utichl... Daniel si v tu chvíli nebyl jistý, co tím jeho přítel myslí a hlavně zda-li to myslí vážně a nebo to jsou jen opilecké řeči... proto mu radši na to nic neodpověděl, kývl na Teal´ca a poté Jacka společně odtáhli na jeho ubikaci...

Mezitím si Rodney sedl k baru a objednal si pivo. Byl z té rvačky tak vyvedený z míry, že si neuvědomil, že jeho opije i jediný půllitr. Barmanka mu donesla lahev a sklenici. Rodney si nalil, zatímco se barmanka sháněla po nějaké dezinfekci a obvazu, kterými by ošetřila Rodneyho pošramocený nos... Rodney dopil, vstal a zdálo se, že se má k odchodu... cestou k sobě však vrazil do několika lidí a podařilo se mu i smést několik palem, které byly rozestavěné na chodbách vedoucích k pokojům veškerého osazenstva pozemské expedice...

Druhý den ráno vstal Rodney na své poměry celkem pozdě... trochu ho bolela hlava, ale nedokázal říct, jestli to bylo způsobeno rvačkou a nebo pivem... každopádně vstal co nejrychleji mohl a namířil si to k laboratořím... dorazil tam jako poslední... Sam spolu se Zelenkou a ještě jedním vědcem již pracovali na ZPM, pro které ještě neměli název a které mělo zajistit trvalý provoz mezi Zemí a základnou na Atlantisu... nebo alespoň na nějaký čas... Rodney se polohlasně omluvil za svůj pozdní příchod a byl rád, když se k tomu nikdo nevyjádřil... stoupl si naproti Sam a všiml si, že má zarudlé oči... asi plakala, napadlo ho, ale moc dobře si pamatoval, jak ho předešlý večer Jack obvinil z mileneckého spolčení se se Sam, a tak se rozhodl, že se k ní bude chovat radši rezervovaněji a odtažitěji, než tomu bylo do teď...

Sam věděla, že si toho Rodney všiml... a byla celkem ráda, že se zachoval taktně a nezačal to přede všemi rozebírat, protože poslední, co zrovna v tu chvíli potřebovala, byl nějaký rejpal, který se hned začal šťourat v tom, proč ona pláče... nikomu do toho nebylo a ona zrovna v této oblasti nebyla moc sdílná... zastávala názor, že pokud má někdo právo vědět, co se skrývá za jejími slzami, byl to člověk, který způsobil, že je ona vyplakala... a v tuto chvíli tím člověkem byl Jack... Sam si však nebyla jistá, zda-li budou oba schopni spolu vést normální rozhovor, který nebude končit hádkami, výčitkami či slzami...

Věděla... že tohle přemýšlení nikam nevede... zahnala chmurné myšlenky a soustředila se na jediné... na ZPM... na to, jak ho opravit a donuti ho ke spolupráci s bránou aniž by město explodovalo...
Do necelých dvou hodin se jim podařilo kompletně předělat strukturu přístroje...
Rodnye si u toho tiše broukal... Radek byl ve svém živlu... s vyplazeným jazykem spojoval jednotlivé obvody a dráty... a Sam se porpvé za řadu dní podařilo na NĚJ nemyslet... pracovali celý den... vyrušila je až ve večerních hodinách Vala... která jim nesla teplou večeři...

"Vy jste ale maniaci... jste tu zabarikádovaní celý den!!" rozčilovala se...
"Děláme to pro vás, slečno..." zahuhla Rodney s plnou pusou... "jak sem jinak chcete dostat všechny potřebné věci na svatbu??"
"No jo..." hlesla Vala... "to mě nenapadlo... no tak... konec jídla... a šup do práce..." řekla rázně a vytrhla Radkovi karbanátek z ruky...
"Ta ženská je šílená..." řekl polohlasně Zelenka, když Vala konečně odešla... Sam se usmála... ano... Vala byla tak trochu šílená... ale bylo to její nejlepší kamarádka... vlastně... jediná kamarádka... ještě jednou si povzdychla a vrátila se k laptopu, odkud korigovala výkyy energie jejich ZPM...
"Panové... nemyslíte, že by bylo vhodné tomu vymyslet nějaký pořádný název??" zeptala se Sam a ukazovala přitom na přístroj...
"Taky si myslím..." kývl Rodney...
"Souhlasím..." odpověděl Zelenka, "otázka je... jaký!!"
"No tak... jelikož... se to nabíjí přes noc... když svítí měsíc... jak jsme dnes zjistili... co to pojmenovat ZLM??"
"ZLM??" podivil se Rodney...
"ZLM... Zero Lunar Modul..."
"Geniální..." vydechl Zelenka, "podplukovníku... jste genius... tak tedy ZLM!!"
"Prima..." usmála se Sam... pracovali ještě dlouho na noci... a celou tu dobu si ani jednou nezvpoměla na to... co se odehrálo mezi ní a Jackem...

Když měli konečně hotovo, ohlásila Sam padla... všichni byli na kraji svých sil, ale byli na sebe hrdí, že to dokázali a těšili se na odpočinek, který měli slíbený... na chodbě se Radek, Rodney a ten další vědec rozloučili se Sam a odešli směrem k ubikacím vědců. Sam se vydala opačným směrem, kde se nacházely pokoje vojenských důstojníků. Cestou přemýšlela o Vale a její svatbě, na kterou se pomalu začala s Danielem připravovat, a byla za svoji kamarádku šťastná, že si našla někoho, koho má opravdu ráda a kdo má rád ji... byla do svých myšlenek tak zabraná, že si ani nevšimla, že proti ní někdo jde... nakonec toho člověka zaznamenala a chtěla se mu vyhnout, ale onen Pan-Nespavec očividně dostal stejný nápad, a tak se oba chtěli navzájem vyhnout a udělali krok stejným směrem, čímž do sebe narazili... konečně Sam zvedla hlavu a zjistila... do koho to vlastně vrazila... na chvíli se zarazila, když se zahleděla do těch tmavě hnědých očí, které ji vždycky dokázaly odzbrojit... ale nakonec se dokázala ovládnout tak, že sklopila zrak a o krok se od generála odtáhla... cítila se vedle něho naprosto nesvá... chtěla odejít, ale zdálo se, že ač mozek velel "jdi", tělo odmítalo poslechnout...
Jack nebyl schopen pohybu... díval se na ní... a třásl se po celém těle... chtěl jí obejmout a políbit s ujištěním, že všechno bude v pořádku... ale nadruhou stranu... měl svou hrdost... několik předlouhých okamžiků tam jen stáli bez hnutí... se zrychleným dechem... nakonec to byla Sam, kdo udělal první krok... prosmýskla se kolem Jacka... chtěl jí zadržet...
"Sam..." vydechl... ale to už byla pryč... ještě chvíli tam bez hnutí stál a pak se rozešel ke své ubikaci... na chodbě se srazil s Valou, která nesla mísu s jahodami... nuceně se na ní usmál a pokračoval dál v chůzi. Vala mu zamávala a namířila si to přímo do její a Danielovy ložnici... když vstoupila. Danny ležel na posteli... přesně jak ho tam před chvílí nechala...četl si podle něj nějakou strašně zajímavou knížku... Vala zabouchla dveře...

"Lásko... dáš si jahody???" zeptala se Vala s hlasem plným chtíče...
"Jo moc rád..." hlesl Daniel aniž by zvedl oči od knížky... Val položila misku s jahodami na komodu a ladně vyklouzla z uniformy, pod kterou se skrývalo velice svůdné... bledě modré negližé...
"Jak se ti to líbí, lásko??" uculila se...
"Moc krásný, zlato..." zahučel Daniel... nevěnoval jí sebemenší pozornost...
"Ale no tak, Danieli... ani ses nepodíval!!!" řekla dotčeně Val... Daniel protočil oči v sloup...
"Mám práci... miláčku... nemůžeš... ouu," zadíval se na ní náhle... jeho zájem o čtení byl ten tam...
prudce zaklapl knížku... a odhodil jí stranou...
"Tak se mi to líbí!!" zavrněla Vala a vzala mísu s jahodami... vlezla do postele a obkročmo si sedla na Daniela...
"Lásko... co hodláš dělat???" usmíval se Danny...
"Nech se překvapit..." zašeptala mu něžně do ucha... už to nevydržel... prudce jí přetočil na záda... a začal jí vášnivě líbat...
"Na co máš ty jahody, Val??" zeptal se jí mezi polibky...
"Chci si tuhle noc užít... a nejsou jahody to nejerotičtější ovoce ze všech???" uculila se... a jednu jahodu stčila Danielovi do pusy...
"S tím souhlasím..." zašeptal Daniel a vyhrnul Vale její "noční košilku"... vzal jednu jahodu a položil jí na její nahou kůži... jen se zachichotala...
"Danieli... nech toho... to lechtá!!!" smála se...
"Já vím... proč myslíš, že to dělám??" mrkl na ni laškovně...
"Hmmm... to nevím," zatvářila se Vala hloubavě, ale doufala, že ji tak Danny, který mezitím smyslně slíbal jahodu z jejího těla, dlouho nenechá...
"Je to proto, že se mi líbí tvůj smích," usmál se Daniel, pomalu si k sobě přitáhl Valin obličej a něžně ji políbil... Vala si to nechala líbit a po chvilce polibek ještě prohloubila... oba začínali přidávat i ostatní emoce... takže zanedlouho byl polibek nejen láskyplný, ale i vášnivý a plný vzrušení, které mezi nimi každou vteřinou narůstalo...

Další den ráno měla nastat hodina H - tým vědců v čele se Sam měli za úkol zapojit ZLM k bráně a pokusit se o její sprovoznění... nevěděla proč, ale od probuzení si Sam připadala hrozně nervózně... snad to byl strach z toho, že ZLM naprogramovali špatně nebo jestli to bylo z jiného důvodu, to nevěděla... každopádně si přála, aby onu zatěžkávací zkoušku měli již za sebou... okolo brány pobíhal hlouček lidí, z nichž většinu tvořili její spolupracovníci...
"Hodně štěstí, Sam..." usmál se na ní Daniel a držel přitom Valu kolem pasu...
"Dík... snad to všichni ve zdraví přežijeme!!!" řekla sarkasticky Sam... pokradmu se dívala na Jacka... který stál opodál... když bylo ZLM připojeno, dala Sam rozkaz, aby všichni udělali několik kroků zpět a ti, co nemuseli v prostoru brány být, aby odešli někam úplně mimo... jakmile všichni splnili její požadavek, požádala Sam technika u ovládacího zařízení, aby se pokusil zadat adresu Země...
spustilo se zadávání...první symbol... druhý symbol...


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 SB Sam SB Sam | Web | 21. července 2009 v 22:45 | Reagovat

Naprosto jedním dechem...
Úžasný, prostě fantastický, skvělý....
K tomu není co dodat, snad jen nepřekonatelný..............

2 Leky Leky | 21. července 2009 v 23:09 | Reagovat

je to naporsto užasné jdu honem na další pokračko....:D :-D

3 mája mája | Web | 22. července 2009 v 17:06 | Reagovat

je to fanatstická du číst dáál 8-O  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.