11.kapitola - ZA ZÁVOJEM part 2

21. července 2009 v 21:24 | TeSsi |  Atlantis - NEW ADVENTURE
11.kapitola - ZA ZÁVOJEM part 2

"No tak...dělej!!" přešlapoval nervózně Zelenka... třetí symbol... čtvrtý symbol... Rodney už to nevydržel a chytl Sam za ruku... ta mu ji na důkaz podpory stiskla... neušel jí Jackův otrávený pohled... šestý symbol...s edmý symbol... Sam se zhluboka nadechla... osmý zámek se zasekl... a nerozsvítil se..
"Hergot!!!" zanadával Zelenka... "Já bych do toho kopn..." náhle se zarazil... ucítili mírný otřes... ZLM připojené k bráně se náhle rozzářilo pronikavým světlem... všichni stále bez hnutí... a bez dechu... a potom... pomalu... ladně... a se vší elegancí... zapadl osmý zámek... červí díra se aktivovala...
"My to dokázali!!!" zajásal Rodney a začal se se Sam točit dokola...
"McKay... pusť mě!!" smála se Sam... když ji pustil obrátila se na technika... "Pošlete zprávu generálovi... že se nám podařilo spustit ZLM... a zítra touhle dobou pošleme první zkušební tým na zem..."
"Ano madam..." kývl muž a začal pracovat na zprávě...
"Sam, ty jsi to dokázala... já jsem na tebe tak pyšný!!!" jásal Daniel... Sam byla šťastná... chytla Daniela kolem krku...
"Nebyla to jenom moje práci... Rodny s Radkem mi moc pohohli!!!"
"Já vím... jsem taky pyšný na vás všechny... Sam..." culil se Daniel... "A víš co to znamená lásko??" obrátil se na Valu a vlepil jí pusu... "Že se brzo budem brát..."
"Já vím... miláčku..." zachichotala se Vala... a políbila ho... ten polibek nebral konce... Sam nervózně popošlápla a zadívala se na Jacka...

"Pane??" oslovila ho... jako by se probral ze sna a vzhlédl... dívaly se na ni dvě nejsmutnější oči z celé galaxii Pegas...
"Umm... gratuluju Carterová...d obrá práce!!" řekl jenom...
"To tě nenapadá nic lepšího... právě umožnila nemožné... a ty řekneš jenom dobrá práce??!!" nemohl věřit svým uším Daniel...
"A nechceš mi ty dát pokoj??!!" zahučel Jack... "Stejně nerozumím ničemu, co Carterová dělá... tak to nemůžu posoudit!!"
"Ale mohl by si aspoň projevit zájem!!" zvýšil hlas Daniel.. .už ho štvalo jak se Jack choval... "Danny... to není nutné... je to v pořádku..." vložila se do toho Sam...
"No dobře..." nechal to být Daniel... ale stejně měl na Jacka vztek... večer se konala taková malá oslava... na počest Sam... Rodneyho a Radka... Jack seděl v rohu místnosti a pil pivo.. .přisedl si k němu Cameron...
"Je vám něco, generále??"
"Nemějte péči, podplukovníku..." setřel ho Jack... a dál nepřítomně zíral do prázdna...
"Měl byste Sam požádat o tanec..." řekl jenom tak mimochodem Cam.
"Cože??" vyjekl Jack... až málem rozlil pivo...
"No slyšel jste správně... hele... už mě to fakt nebaví... jak se spolu nebavíte... to vám to nepřijde trapný??"
"A co bych měl podle vás dělat... pane nejchytřejší??!!" zahučel Jack...
"No tak já bych začal tím... že bych šel... a trsnul si s Carterovou... tím nic nezkazíte!!" zubil se Mitchell...
"To jako mám k ní jen tak jít a požádat jí o tanec... jste cvok!!!"
"Promiňte, pane... ale nevím, kdo je tady cvok... vždyť se na ní podívejte... jak je smutná... to je určitě kvůli vám!!"
Jack se tedy zadíval na Sam... Cam měl pravdu... byla smutná... a měl špatný pocit... protože věděl... že je to určitě kvůli němu...
"Myslíte , že bych jako to mě udělat??"
"Rozhodně... jděte na to!!" povzbuzoval ho Cam... a Jack se opravdu zvedl a pomalým krokem zamířil k Sam... ta znejistěla... když si uvědomila... že jde k ní...
"Carterová... nechcete si zatancovat??" ta slova řekl tak rychle, že mu skoro nebylo rozumět... "Jo..." vyklouzlo nechtěně Sam... ihned by se nejraději na místě propadla... Jack ji chytl za ruku a odvedl jí na taneční parket... jemně si jí k sobě přitáhl... a Sam se nedostávalo kyslíku... nebyla schopná se nadechnout ani nic udělat... natož pak něco souvislého říct... byla ráda... že zvládla kroky... hodnou chvíli bylo ticho... a bylo slyšet jenom tón zamilované písničky... začali se pomalu pohybovat do rytmu písničky a Sam doufala, že ta píseň bude brzy u konce... za jiných okolností by byla šťastná, že dlí v jeho náruči, ale jejich situace jí to nijak neumožňovala, protože pokaždé, když ho viděla a nebo někdo zmínil jeho jméno, dostaly se jí opět na mysl všechny ty ošklivé řeči, co si navzájem vyměnili a kterými si tak ubližovali... proto se všemožně za celou tu dobu od chvíle, co mu vmetla do obličeje jejich skoro-milování, snažila co nejvíc se mu vyhýbat... a tak si přála, aby tenhle tanec neměl dlouhého trvání... Jack to však viděl jinak... byl rád, že ho k tomu Cam dokopal... teď totiž dostal příležitost se Sam začít mluvit... a chtěl toho využít, protože měl dojem, že by se k tomu jinak nedostal...
"Sam... rád bych věděl jednu věc," začal pomalu...
"Jakou?" zeptala se a snažila se skrýt svoji nevoli, že se s ní chce bavit... nechtěla s ním nic řešit... ne teď...
"Proč je to mezi náma takové... jaké to je?"
"Co máte na mysli, generále?" na poslední slovo položila zvláštní důraz... Jack si toho samozřejmě všiml, ale snažil se zachovat klid... nijak na to nezareagoval a místo toho pokračoval dál...
"Myslím tím tohle - pořád se sobě vyhýbáme... a mě to štve... jaký to má smysl""
"Jaký to má smysl?" zeptala se Sam nevěřícně... "Vy nevíte, proč se vám vyhýbám?"
"Ne, to teda nevím... podplukovníku..." řekl tvrdě, ale stále se však snažil nezvyšovat hlas... přesto se však okolní páry tančící vedle nich, začaly na ně po očku koukat... ale Sam ani Jack na to nebrali zřetel...
"Tak já vám to povím... nejdřív jste mě ublížil tím, že jste si nedokázal kvůli svojí opilosti vzpomenout na to, co mezi námi bylo... ano, usnul jste při... no však víte... ale to jsem byla schopná nějak přejít... ale když jste pak druhý den ráno přišel a řekl, že si to nepamatujete... zničil jste to... považovala jsem to za něco... speciálního, protože jak jste si jistě všiml, armáda nám nedala nikdy moc šancí být spolu, a tak jsem byla šťastná, že bylo aspoň něco málo.. ale pak jste přišel druhý den a vesele si nic nepamatoval... a za druhé... když bylo město zbaveno wraithů a já se pak probrala na ošetřovně... vyčetl jste mi... že si něco nepamatuju... ale už jste se mi neuráčil říct co... takže jak to tak vypadá... celé město to ví... jen já, které se to týká ze všech nejvíc, nevím vůbec nic..."

Chvíli na ni beze slova hleděl a bylo vidět, jak mu tuhnou rysy v obličeji... věděl, že má Sam pravdu, ale to by to nebyl Jack, kdyby hned začal s omluvami jen aby se hned uklidnila a přestala na něj přede všemi křičet... odstoupil od ní o krok a teprve teď si všiml, že hudba nehraje a všichni okolo se na ně dívají... neudělal však nic, aby to změnil... místo toho se stále díval Sam do očí, ve kterých mohl číst, jak ji to bolí... jeho samotného to také nijak netěšilo, že mezi nimi panuje takové dusno... ale on už byl prostě takový... nikdy neuměl rovnat vztahy a napjaté situace... nebo aspoň ne hned... Sam čekala, že Jack něco řekne, ale když stále panovalo ticho, neodpustila si to a musela na to zareagovat...
"To na to nic neřeknete? To vám ani nestojím za jediné slovo?" zeptala se a skoro se divila, že to řekla s takovým klidem... to však Jacka nenechal chladným a aniž by o tom přemýšlel, jí odpověděl...
"Hmm... čekal jsem, že to na mě vytáhnete... budete mi hrát na city... a tak dále... ale... ujišťuju vás, Carterová... že to na mě neplatí!!"
"To opravdu nemáte city, generále??" vykřikla Sam se slzami v očích...
"Jestli je mám nebo ne... to je moje věc... ale známe se bezmála deset let... mohla byste to vědět!!"
"Nemáte..." řekla Sam po chvíli s hořkostí v hlase... Jack se zarazil...
"To si vážně myslíte??"
"Tak to popřete..." zašeptala... v místnosti panovalo naprosté ticho... Jack se nemohl vzpamatovat... tak moc ho bolela její slova... ale nedal na sobě nic znát...
"Byla chyba vás požádat o tanec... omlouvám se... .a nebojte se... hned po svatbě se vám klidím z cesty a už mě nidky nemusíte vidět... přeci se nebudete bavit s tak "necitelným" člověkem... to je přece pod vaší důstojnost..." hodil do sebe panáka co stál na stolku vedle nich... "Promiňte, že jsem obtěžoval dokonalou a bezchybnou Samanthu Carterovou... na tohle nemám nervy... odcházím!!!!"
"Pane..." vydechla Sam... ale už byl pryč... dosud si myslela... že mají šanci...š anci na to... být šťastní a udobřit se... teď tu šanci definitivně pohřbila... navždycky... a napořád... slzy se jí hrnuly do očí a nemohla to zastavit... stála tam a ani nevnímala pohledy ostatních, kteří na ni hleděli jak zařezaní... věděli, že to mezi nimi bylo napjaté, ale nikdo nečekal, že se to takhle vyhrotí... po několik minut se nikdo nepohnul, jakoby se všichni báli, že by tím mohli Sam nějak ublížit... ale Vala to už nevydržela... cítila, že musí Sam jakožto své nejlepší kamarádce, nějak pomoct... i kdyby to mělo být jen tak, že prostě bude s ní... pomalu k ní přešla a objala ji kolem ramen... Sam to vděčně přijala a podívala se na ni svýma uplakanýma očima... Vala se neudržela a po tváři jí stekly první slzy...
"Je mi to tak líto, Sam... hrozně moc..." zašeptala... Sam nic neříkala... jen dál plakala... když jí Daniel viděl... došlo mu... jak na tom asi musí být Jack... pomalu se vykradl z haly a zamířil do Jackovy ubikace... našel ho sedět na zemi... u své postele... v koutě jenom slabě svítila lampička... "Jacku??" zašeptal Daniel... Jack zvedl hlavu...t ak na tenhle pohked Daniel připravený nebyl... nidky neviděl Jacka brečet... teď měl ale obličej zmáčený od slz... nevěděl co má dělat... Daniel k němu přešel a sedl si vedle něj...
"Danieli... co se to děje?" zeptal se Jack, přestože věděl, že mu Daniel nedá odpověď, která by ho uspokojila...
"Nevím, Jacku," řekl Daniel popravdě a moc si přál, abymohl udělat cokoliv, co by Jacka vrátilo do těch starých kolejí... aby zase byl takový, jakého ho znal... jen s tím rozdílem, že by byl se Sam a byli by oba šťastní... ale po té scéně věděl stejně jako Jack, že se to nikdy nestane... protože je oba Daniel znal a věděl, jak jsou oba tvrdohlaví... seděli dlouho do noci a ačkoliv toho moc nenamluvili, byl Jack rád, že tam s ním Daniel byl, protože se necítil tak osamělý...
Když se noc přehoupla do dopoledních hodin a z chodem se začaly ozývat kroky a rozhovory členů pozemské expedice, poslal Jack Daniela pryč...
"Danieli, měl bys jít... budou tě potřebovat... dneska má na Zem jít nějaký tým... měl bys tam u toho být a vyřídit jim na Zemi, co potřebuješ na svoji svatbu..."
"Jacku, oni to tam beze mě zvládnou, neboj se... Vala to zařídí..."
"Ta těžko... když je s... ty víš kým..." odfrkl Jack hořce... už ani nedokázal její jméno říct...
"Ale no tak... vím, že je to pro tebe těžké..."
"Ale nevíš," řekl Jack vysíleně... nechtěl se s ním hádat... protože si uvědomoval, že on je teď možná jediný člověk, který byl na jeho straně a který se s ním byl ochoten bavit... "nikdy jsi nic takovýho nezažil..."
"To.. je pravda.." musel uznat Daniel, ale přesto se nevzdával, "přesto si myslím... že bys to asi neměl jen tak vzdávat..."
"A co podle tebe mám asi jako dělat? Mezi ní a mnou je konec... navždycky... jestli sis ještě nevšiml... nebo ti ta včerejší hádka přišla málo??"
"Tak jsem to nemyslel..."
"A jak teda?"
"Hele... oba jste si řekli to svoje a každý jste udělal nějakou chybu..."
"...no to ti teda pěkně děkuju, Danieli, to bych bez tebe nevěděl..." přerušil ho nevrle Jack, "takhle ty si představuješ pomáhání?"
"Nech mě laskavě domluvit... chtěl jsem říct, že by se Sam konečně měla dozvědět, co se stalo mezi váma dvěma, když tu byli wraithové..."
"Jo... to je hezký, že mi to říkáš až teď..."
"Jacku, promiň, ale na to jsi měl myslet trochu dřív, ne?" začal Daniel ztrácet trpělivost... věděl, že jeho přítel je na tom na dně, ale říct mu to musel... "Proč jsi jí to nevyklopil, když ti řekla, že si to nepamatuje? Moc dobře víš, že to nebyla její vina..."
"Já vím, že ne... a jestli se chceš stavět na její stranu, tak můžeš klidně jít... na to tě tu fakt nepotřebuju..."
"Počkej, nebuď tak hrrr... nejsem na žádné straně, aby bylo jasno..." hájil se Daniel a chtěl něco dodat, když někdo zaklepal na dveře... Jack příchozího vyzval, aby vešel... byl to nějaký vojín, který přišel Danielovi vyřídit, že ho nutně potřebují v řídící mísnosti... poté zasalutoval a odešel...
"Jacku, budu teď muset jít... ale až budu mít kdy, přijdu zase za tebou jo?"
"Dobře... jen jdi... a díky... že jsi tu byl.."
"Víš, že nemusíš děkovat..." usmál se Daniel, poplácal ho povzbudivě na rameno, vstal a odešel...

Daniel dorazil do řídící místnosti o pět minut později... jak Jack předvídal, potřebovali ho tam kvůli věcem na svatbu... postavil se vedle Valy, políbil ji do vlasů a čekal, až dodiktuje vojínovi, který měl na Zemi zařídit sehnání všech potřebných věcí, svůj seznam. Poté zapojil svoje požadavky a následně nechal vojína vojínem... vzal Valu za ruku a šli si někam sednout...
"Tak co, jak je generálovi?" zajímala se Vala...
"Hrozně... poprvé za deset let jsem ho viděl brečet... děsně ho to sebralo..."
"Doopravdy? Proboha... to je... příšerný..." hlesla Vala...
"Jo, to jo... a co Sam?"
"Ta na tom není o nic líp... byla jsem u ní celou noc... ani na chvilku nepřestala plakat... nevěděla jsem, jak jí pomoct... nikdy jsem nic takového nezažila... víš, Sam je moje nejlepší kamarádka, co jsem kdy měla... musím jí nějak pomoct... a generálovi konec konců taky..."
"Tak s tím souhlasím... otázkou je jak..."

O několik dní později nastal ve městě opravdový mumraj... především vždy, když se někde objevila Vala... do svatby zbývalo několik posledních hodin a nevěsta byla dokonale nervózní... zmateně chodila sem a tam a šířila kolem sebe nervozitu... kdekdo se ji snažil uklidnit, ale nemělo to valného úspěchu... usmyslela se totiž... že obřad proběhne v prostoru brány... ne ovšem na Zemi... ale tady ve městě... Daniel z toho moc nadšený nebyl... ale co by pro svou milovanou budoucí ženu neudělal... nesl k Vale do pokoje další svatební dar... už asi stý...d ošel ke dveřím a sáhl na kliku... a chtěl vlézt dovnitř... ale náhle mu Vala zabouchla dveře před nosem až ho praštily do nosu...
"Ženich nesmí vidět nevěstu před svatbou... nikam se nejde, Jacksone!!" ozval se zevnitř Valin pronikavý hlas...
"Valo, to přece nemyslíš vážně," zeptal se překvapeně Daniel...
"Ne, ba ne, myslím to naprosto vážně... počkej tam... tu chvíli to snad vydržíš ne? Chci, aby bylo všechno perfektní, a tak bych nerada, aby to pokazila něčí nedočkavost..." uzemnila ho Vala... Daniel tedy odpověděl, že počká u brány, jak bylo domluveno, a odpochodoval pryč... mezitím Sam pomáhala Vale dopnout zip na jejích šatech...
"Vypadáš báječně, Val... až tě Daniel uvidí, omdlí..."
"No to néé... počkej, to nesmí.. to by ze svatby nebylo nic..." zpanikařila Vala... Sam se tomu musela zasmát...
"Počkej... myslela jsem tím to... že z tebe nespustí oči... protože ti to náramně sluší..."
Vala se trochu uklidnila...
"Díky, Sam... vážně..."
"Nemusíš děkovat, Val, dělám to moc ráda... jsi moje nejlepší kamarádka," usmála se Sam, když brala do ruky závoj...
"Budeš krásná nevěsta... Danny má štěstí..." řekla tiše a připnula Vale závoj do jejích dlouhých vlasů...
"Ty bys taky byla Sam... krásná nevěsta..."
"Jo.. to by se nejdřív musel najít ženich!!" usmála se Sam...
"Nikdo tě nenapadá??" řekla jako by nic Vala...
"Jestli mluvíš o generálovi... tak si snad jasně viděla... že jsem mu ukradená...t oho bych si nezvala nikdy... a ani si ho nevezmu... nejsem blázen... po tom jak se ke mě choval..."
"Sam... nevím jesi to pomůže... ale Daniel s Jackem mluvil..." začala lehce Vala... "A... no... říkal mi... že poprvé viděl jak generál no.."
"Co??" chtěla vědět Sam... a dělala jako že má strašně moc práce s urovnáváním závoje...
"Poprvé viděl v jeho očích slzy..."
Při jejích slovech se Sam zarazila... "To se mi nezdá..." kroutila hlavou nakonec...
"Zřejmě nebude až tak necitelný... jak si myslíš... já ti teď něco povím!!" už to nevydržela Vala... pravda musela ven... "Povím ti, co se stalo... když bylo město napadeno... a všichni jsme skoro zemřeli..."na chvíli se odmlčela a po chvíli pokračovala...
"Jak víš... město bylo napadeno wraithy... všichni... jsme byli mučeni..."
"Já vím... taky jsem tím prošla," přerušila ji Sam... Vala jí však naznačila, ať ji nechá mluvit... "Ano, tebe taky zkoušeli vysát, ale něco se u tebe zvrtlo... nevysvětlím ti přesně co, to byses musela zeptat doktora Becketta, ale každopádně to mělo co dělat s tvojí bílkovinou, co máš po Jolinar... pokoušeli se z tebe udělat wraithskou královnu... a z části se jim to také povedlo... ale část tvého já... se pokoušela s tím bojovat... byl to těžký boj... jak asi víš... wraithové jsou velmi necitelní.. a nikdy... nepoznali... lásku... ale ta část wraithky, co byla v tobě, se ji snažila poznat... skrz tebe a Jacka... cítila, že v sobě chováš něco hlubokého.. a že to chováš ke generálovi..." odmlčela se... za chvilku vyprávěla dál...
"Pokoušela se generála přimět, aby jí ukázal, co je to láska... aby se s ní vyspal nebo co... ale ten to rázně odmítl... nějak se s tou wraithkou nepohodli nebo co... nevím, co přesně se stalo... a pak... když jsme byli všichni v prostoru brány a čekali na svoji smrt... určitě si z něčí zprávy pamatuješ, jak to tam probíhalo..."
"Ano, přibližně..."
"Fajn... co ale nevíš je to, co se tam stalo... mezi tebou a Jackem... to nikdo nenapsal... a to je to, co ti generál před tebou "tají"..."
Sam se zhluboka nadechla a čekala, co z Valy vypadne...
"Takže... jak jistě víš... seděli jsme tam všichni před bránou... a každý myslel na to svoje... tobě se před tím podařilo... respektive díky bílkovině jsi přestala být královnou wraithů... byla jsi děsně zesláblá... ale byla jsi to ty... i když si to teď nepamatuješ... ležela jsi tam na zemi... a Jack ležel vedle tebe... a bylo... to to nejdojemnější... co jsem kdy viděla..."
"Val, co přesně se stalo?? Přestaň mě už konečně napínat..." škemrala Sam nedočkavostí...
"Když jsme tam tak všichni čekali na smrt... stalo se tam mezi vámi něco hodně silného... a Jack nedokáže nějak přenést přes srdce že si to nepamatuješ..."
"Val... řekni mi... co se stalo... prosím..."
"Políbil tě... a ne jednou..."
"Co??" zalapala po dechu Sam, "... to není možné... to bych si pamatovala!!"
Vala kývla hlavou a Sam tak naznačila... že si nic nevymýšlí...
"Val, řekni, že to neni pravda... prosím..."
"Promiň, Sam... ale v tomhle... lhát nedovedu..." zašeptala Vala...
Sam se zhroutila na židli, která stála opodál a složila obličej do dlaní... nepřestávala plakat a ani se o to nepokoušela... věděla, že to nemá smysl...
"Co jsem to jen udělala," řekla najednou...
"Sam... o čem to mluvíš..."
"Valo... my... se spolu poprvé za deset let líbali... poprvé jsme to byli my dva... já a on... bez žádných pravidel... a já... si na to nevzpomínám..."
"Sam, není to tvoje vina..."
"Ale je... Valo.. řekni mi prosím popravdě... stalo... se tam ještě něco?"
"Nebudu ti lhát, Sam... stalo se tam ještě něco..."
"Co??" Sam se skoro bála to poslouchat...
"Neslyšela jsem všechno... ale to, co jsem zaslechla... no... generál ti říkal moc krásné věci... a... řekl ti, že tě má rád... že tě miluje..."
"Ne..." začala vzlykat, "to mi neříkej... to není jako když byl opilý... a řekl mi, že mě miluje... to řekl... když to byl opravdu on... bože... to ne... zničila jsem si život... Val prosím... co mám dělat... pomož mi!!!"
"Jediná možnost je si s ním promluvit..."
"To nemůžu, hrozně jsem mu ublížila... božee... on mi řekl, že mě miluje... a já si na to nevzpomínám... to je ten nejhorší trest, jaký jsem mohla dostat..."
"Sam... pojď ke mě..." zašeptala Vala... bylo jí jedno... že si pomačká šaty... a rozcuchá si vlasy... její kamarádka potřebovala obejmout... dlouho jí držela v náručí... a Sam plakala... byla tak strašně nešťastná... ublížila mu... tím nejhorším způsobem, jaký existoval...nepamatovala si to... že jí vyznal lásku...

..:: TBC ::..
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Misha - your SB Misha - your SB | Web | 21. července 2009 v 21:53 | Reagovat

Je to naprosto skvělý! Miluju tuhle povídku!!!!!

2 [♥ ĐžuŁł ♥] your ♥SB♥ které tě má moc rádo ♥ [♥ ĐžuŁł ♥] your ♥SB♥ které tě má moc rádo ♥ | Web | 21. července 2009 v 22:03 | Reagovat

Páni...Já nemám slov je to tak krásné!:) Prosím dej je nakonec dohromady:)

3 SB Sam SB Sam | Web | 21. července 2009 v 23:09 | Reagovat

To je fantastický!!!!!!!!!!!!!!!!§§

4 Leky Leky | 21. července 2009 v 23:29 | Reagovat

Já nemám co říct.....je to neuvěřitelné ....jako přiznám se že sem se u toho skoro i rozbrečela.... :-D  :-D  :-D  :-D

5 Hannna111 Hannna111 | E-mail | 21. července 2009 v 23:50 | Reagovat

Wooow holky to bylo ale drama. Moc se vám to povedlo opravdu krásný jako vždy;-). Rychle pokráčko prosím ;-)

6 Misha - your SB Misha - your SB | Web | 22. července 2009 v 8:54 | Reagovat

Dík za chválu designu ;-) tahle ff je vážně skvělá ;-)

7 Nyksmar....tvé......Sb Nyksmar....tvé......Sb | Web | 22. července 2009 v 9:51 | Reagovat

Tak to je drama paneboooože at to dobře dopadne mezi nima prosim proste to je naprosto úžasnááááááá povídka ;-)  :-)  :-) honem pokráškoooo :-D  :-D  :-D  :-D

8 Makishka SB Makishka SB | E-mail | Web | 22. července 2009 v 13:36 | Reagovat

Nádhera už se strašně moc těším na pokráčko!!!Tak mě nenech dlouho čekat!!! :-)

9 mája mája | Web | 22. července 2009 v 17:19 | Reagovat

ježiš to je úúžasný rychle pokráčko.....máš krásnej esign :-D  :-D  :-D

10 jac-kie...tvé SB jac-kie...tvé SB | Web | 23. července 2009 v 8:25 | Reagovat

to je nádhernýýýý :-)  :-) hrozně moc se už těším na pokráčko :-)

11 Lady Ammie --> SB Lady Ammie --> SB | Web | 23. července 2009 v 12:01 | Reagovat

Waaaw...Tak to je mazec.. Úžasný..nádherný...romantický..dramatický..Dokonalý....Ale jak tak vidím...Asi si musím pořídit slovník..páč už fakt nevím jak to napsat..Nenacházím slova chvály... Miluju tuhle povídku a miluju tohle napětí mezi Jackem a Sam.. Je to fakt bomba !! Mooc se Těším  na pokráčko...
PS: A nádherný...opravdu nádherný dess !!

12 Mightess Mightess | Web | 26. července 2009 v 19:50 | Reagovat

Skvělýýý :) moc krásný, těšim se na pokráčko :)

13 anonimik anonimik | 4. srpna 2009 v 21:33 | Reagovat

honem dalsi čááást

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.