12.kapitola - PŮLNOČNÍ VÝLET part 2

12. srpna 2009 v 14:31 | TeSsi |  Atlantis - NEW ADVENTURE
12.kapitola - PŮLNOČNÍ VÝLET part 2

"ehm... chci vám říct... co bylo... když... když... jsme... no.." koktal...a nějak nenacházel slova...
"...pane... jestli chcete mluvit o tom, co se stalo při invazi wraitů... tak to vím..."
"Co... víte? Jak? Teda... chci říct... od koho?" zeptal se zmateně...
"Od Valy... řekla mi to ještě před obřadem..." zašeptala a nevěděla, jestli má být ráda, že to ví a nebo být naštvaná, že se to msela dozvědět jinak než od něj...
"Ehmm... co vám mám na to říct, Sam..." zašeptal a nějak se jí nemohl podívat do očí...
"Nemusíte říkat nic...ů odpověděla mu...
"Ne... něco bych říct měl... ehm... můžete mi odpustit??"
"Odpustit vám?" zeptala se nevěřícně... "já... nevím.. co na to říct, omlouvám se... je to moc rychlé..." sypala ze sebe Sam a doufala, že tak získá čas, aby si vlastně pořádně uvědomila, co jí to řekl... modlila se, aby si to Jack nevyložil špatně...
"Jasně... chápu... promiňte... vím, že je pozdě to napravovat...o mlouvám se, že jsem otravoval..." řekl spěšně a otočil se k odchodu...
"Jacku..." zavolala za ním Sam a už nemohla udržet slzy... otočil se... jakmile spatřil slzy, které jí tekly po tvářích, bodlo ho u srdce... nedokázal snést pohled na to, když plakala...
"Sam..." oslovil ji přidušeně a udělal k ní váhavý krok, jakoby se snad bál, že ji tím nějak vyděsí a ona uteče...
"Dělejte cokoliv... křičte... mlaťte mě... nádávejte... ale jenom prosím neplačte..." na její tváři se objevil náznak úsměvu... přistoupil k ní ještě blíž... neuhnula...
"Ehm... tohle mi nikdy moc nešlo..." zahučel Jack... "..to o mě určitě víte... že… ehmm... nerad... projevuju... ehmm... svoje city... a tak... no... sakra Carterová... já nevim, co vám mám říct...ů vzdal to po chvíli... díval se jí do očí a doufal, že mu nějak pomůže a začne sama... věděla, že takové věci mu dělají problémy... přesto ho však chtěla aspoň jednou za těch deset let donutit, aby se vyjádřil... konkrétně... aby oba přesně věděli, na čem jsou... a nedošlo pak následně k žádným dalším omylům...
"Sakra Sam...tak mi trochu pomozte..." zahučel
"...pane... myslím, že byste to měl říct sám..." zakroutila hlavou Sam...
"No... děkuju vám za podporu..." řekl nabručeně a bylo vidět, že hledá ta správná slova...
dívala se mu upřeně do očí a její slzy pomalu usychaly... věděla, že to Jack zvládne... musí to zvládnout, jinak nevím, jestli bych ještě zvládla hádat, co tím pokaždé chce říct, když se vyjádří v hádankách, pomyslela si...
"Sam... já... hergot... tohle je tak strašně těžký..." zabrbral Jack...
"Zkuste to..." řekla povzbudivě Sam... Jack se na ní zadíval... v jejích očích viděl tolik podpory... a... a... lásky... dodalo mu to odvahu... nemohl najít ta správná slova... tak to udělal po svém... spěšně, aniž by ho mohla odstrčit... se k ní naklonil... a políbil jí...
Jestli jí se jí do teď podlamovala kolena... nedalo se to srovnat s tím... co pociťovala teď...celý svět se s ní točil... chtěla ho odstrčit... měla ještě nějakou hrdost... ale ta se každým Jackovým polibkem ztrácela... přitáhl si jí k sobě... a dal do polibku ještě víc vášně... že už to Sam nevydržela a obtočila mu ruce kolem krku a ještě těsněji se k němu přitiskla... nebralo to konce... .nakonec se museli pustit jenom proto, že už ani jeden z nich neměl dostatek kyslíku... Jack se od Sam odtáhl... její dech byl zrychlený... stejně jako ten jeho...
"Páni..." vydechla Sam...
"Páni..." zoopakoval její slova Jack... "Uděláme to ještě jednou?? Ne, to se sem nehodí... promiňte..."
"Pane...t o to musíte i v takovouhle chvíli schodit??" podívala se na něj unaveně Sam a zamračila se...
"..promiňte... Sam... znáte mě..." uculil se Jack... "Ne, ale teď vážně... ta pusa... to... mělo jako znamenat... že... já... vás..."
"Ano??" pomáhala mu Sam...
"Sakra... to je to tak těžký pochopit??" zahučel Jack a stále jí držel kolem pasu...
"Chci to slyšet... už žádné náznaky... prostě to řekněte..."
"...miluju tě..." vyhrkl náhle... zůstala na něj koukat s otevřenou pusou... nečekala, že to řekne takhle rychle... viditelně si oddychl a na rtech mu začal pohrávat jemný úsměv... "já jsem jí to řekl," radoval se v duchu... Samin překvapený výraz pomalu vymizel a vystřídal ho její zářivý úsměv...
"To mi na to nic neřeknete... podplukovníku?" zašeptal a přitáhl si jí k sobě blíž... měl jí přesně tam, kde jí chtěl mít...
"Já... to... ehm..." totálně jí vyvedl z míry... "Já... tě... taky miluju... Jacku... a... a... moc..."
"A budeš mě milovat ještě víc až udělám tohle..." usmál se svůdně a přitáhl si jí k sobě a vášnivě jí políbil...napodobil přitom pohyb, jako tenkrát před pěti lety... když s Tealc'em vězel v časové smyčce... Sam se to líbilo... moc se jí to líbilo...
"Sam..." zamumlal Jack, když se mu podařilo se od ní odtáhnout... "Nechceš zajít ke mě??" na očích mu viděla, že by si to moc přál...
"Moc bych si přál vědět... co máš pod těma... krásnýma šat..."
"Ehmm... Jacku... raději ne..."
"Sam, prosím..." žadonil... "Toužím po tom deset let!!"
"Vážně???" usmála se Sam... "Ne, Jacku... až přijde čas..."
"Ty se na mě zlobíš... že jo??Zase jsem to podělal..." zatvářil se smutně...
"Nezlobím se... na tebe se nejde zlobit... ale musíš mě pochopit... ještě před chvílí jsme se hádali... já prostě... "
"Říkal jsem, že se zlobíš..." zahučel Jack... "Všechno, na co sáhnu, pokazím... nezlob se, Sam..." "Jacku... já se nezolobím, posloucháš mě??? Jenom s tebou nechci spát... teď ne... ale chtěla bych jít na tu slibovanou procházku po městě..."
"Jo... dojdu ti pro kabát... aby ti nebyla zima... hnedka sem tady..." řekl spěšně a rychlým krokem zamířil pryč... Sam se zadívala na pomalu usínající město... slunce už dávno zašlo za obzor a na nebi se odrážel jasný svit měsíce... Sam byla šťastná... konečně se splnilo všechno... o čem snila řadu let.. konečně byl s ní... byl jenom a jenom její... někdo jí položil na ramena kabát... a potom jí ten někdo obtočil ruce kolem pasu...
"Jsi nádherná..."zašeptal jí do ucha Jacka... pomalu na něj otočila svůj obličej... a jemně ho pohladila po tváři...
"Díky že jsi mi odpustil..." šeptla...
"Díky za to, že jsi mi dala šanci..." usmál se na ní a netušil, kde se v něm braly ta slova co jí říkal... sám se divil...
"Miluju tě..." řekla blaženě Sam...
"A já tebe..." zašeptal a spojil jejich rty ve smyslném a romantickém polibku... ještě dlouho tu stáli v objetí... a dívali se spolu na pohupující se moře... a byli moc rádi... že jsou konečně spolu...
"Půjdeme?" zeptal se jí potichu...
"Velmi ráda," odpověděla s úsměvem a zavěsila se do jeho nabídnutého rámě... vyšli na chodbu a nenápadně nakoukli do místnosti, kde se stále ještě konala oslava... spatřili Daniela s Valou, jak tančí nějaký pomalý tanec...
"Vypadají tak šťastně," zasnila se Sam...
"To protože jsou šťastní," usmál se Jack a nepatrně políbil Sam do vlasů... poté se otočili směrem do chodby, po které se vydali na noční procházku, která pro ně měla znamenat začátek jejich nového vztahu a pohledu na toho druhého...

Procházeli se dlouho... prošli skoro celé východní křídlo... Jack povídal Sam o svém dětství... o Sáře a Charliem... ona naopak mluvila o své matce a otci... jaké to bylo, když studovala na univerzitě... a když nastoupila k letectvu... celou dobu se drželi za ruku a moc si užívali... že mohou být jenom spolu... asi po dvou hodinách chození se vrátili zpět na oslavu... ještě než vešli však Sam Jacka zastavila...
"Jacku... slib mi něco..."
"Cokoliv... lásko..." zašeptal... a jemně jí políbil...
"Zatím nikomu neříkej... o tom, co mezi námi dvěma je... pověz to možná Danielovi... ale nikomu jinému... nechci, aby si celé město šuškalo, že Sam Carterová spí s Jackem O'Neillem... "
"Nikdo si to myslet nebude... protože to nikomu nepovím.." usmál se na ní Jack... úsměv mu oplatila a ještě naposledy ho políbila... potom oba vstoupili do haly... a dělali...j ako by se nic nestalo... Daniel a Vala však bezpečně a okamžitě poznali... že mezi nimi k něčemu došlo... jejich plán jim vyšel... dosáhli toho, čeho chtěli... Sam a Jack byli konečně spolu...
Oslava skončila až v brzkých raních hodinách... novomanželé se vytratili někdy během půlnoci, aby si užili svojí svatební noc... Jack protančil celý večer se Sam... šeptal jí do ucha zamilovaná slovíčka a vůbec netušil, kde se to v něm bere... bylo něco kolem čtvrté ráno, když doprvázel Sam do její ubikace...
"Vážně nechceš abychom... no však víš..." usmíval se Jack... moc dobře věděla, co má na mysli...
"Jacku je moc pozdě... a navíc jsme to už probrali..." opakovala to už posté Sam...
"Já vím... dobře... a nemohl prostě jen být s tebou... když budeš usínat??"
"Jacku..." káravě se na něj podívala Sam...
"No co?? Neboj... nic bych nezkusil... prosím..." žadonil Jack a měl v očích ten svůj psí pohled... nakonec to Sam nevydržela a podlehla mu... když si lehala do postele, byl zvláštní pocit mít ho vedle sebe... obtočil jí ruku kolem pasu a přitulil se k ní...
"Dobrou, miláčku..." zašeptal jí do ucha...
"Dobrou, Jacku..." usmála se Sam a jemně ho políbila... po chvíli zavřela oči a spokojeně usnula... netrvalo dlouho a Jackovi oči se zavřeli a také zabloudil do magických krajin snu a věčného klidu... Když kolem páté hodiny rano nakoukli Vala s Danielem k Sam do pokoje a uviděli ty dva... jak spokojení v objetí spí... a na tváři mají zasněný a zamilovaný úsměv... museli usmát... jak moc dobře jim jejich plán vyšel...

Když se Jack probudil, byl už den v plném rozkvětu... nedokázal odhadnout, kolik je hodin a jak dlouho spal, ale bezpečně mohl říct, že to byl jeho nejdelší spánek za posledních několik dní, které mu přinesly tolik trápení... dlouho jen tak ležel se zavřenýma očima a zkoušel si vzpomenout, jestli se mu něco zdálo nebo ne... cítil, že není v posteli sám, ale byl ještě natolik rozespalý, že nebyl s to poznat, zda-li je přítomnost někoho dalšího součástí snu, o kterém teď s jistotou věděl, že se mu zdál, a nebo je to skutečné... zkusil pohnout rukou, ale něco mu v tom zabránilo... pomalu otevřel oči... zamžoural do prostoru a poté sklonil svůj zrak vedle sebe... na jeho rameni byla uvelebená žena, o které se m té noci zdálo... usmívala se ze spánku a držela ho za ruku, kterou se před chvílí snažil pohnout...
Díval se na její klidný obličej a přemýšlel... "Mám ji vzbudit nebo ne?"... musel si přiznat, že se mu líbilo, když spala... připadala mu dokonalá... věděl, že kdyby měl volnou ruku, upravil by jí její neposedný pramínek vlasů, který jí spadal do očí... nakonec se rozhodl... "nechám ji vyspat... potřebuje to"... jemně ji políbil na čelo tak, aby ji nevzbudil... opatrně se vyprostil z jejího sevření... její ruku položil zlehka na polštář... ještě chvilku stál u postele a pozoroval ji... poté se usmál a potichu odešel z místnosti... "kam vlastně půjdu?" zeptal se sám sebe, když procházel chodbou vedoucí k hlavní věži... "že bych zašel za Danielem? Ne , to je blbost... ten ještě určitě spí..." uvažoval a musel se usmát... přál mu to... konečně byl šťastný a Jack doufal, že mu to s Valou vydrží... zrovna přicházel k řídící místnosti, když se najednou bůh ví odkud přiřítil Daniel...
"Ahoj, Jacku!" pozdravil ho...
"Nazdar, kde se tu bereš? Nemáš náhodou provozovat nemravnosti se svou ženuškou?" zeptal se Jack a uculoval se u toho...
"To je moje věc," ohradil se popudlivě Daniel...
"Hele, nemusíš se hned rozčilovat," hájil se Jack s úsměvem ve tváři a bylo vidět, že má dobrou náladu... Daniel si toho samozřejmě všiml a hodlal toho využít...
"Kam ses vlastně včera vytratil?"
"Kdo se ptá?"
"Mno... já přece," odpověděl zaskočeně Daniel... takovou odpověď nečekal... rozhodně se ale nechtěl vzdát, a tak nějak doufal, že se mu z Jacka podaří dostat, jak pokročil jeho vztah se Sam, aniž by zjistil, že je to vlastně Danielova a Valina práce...
"No tak, Jacku... kde jsi byl?"
"Proč to potřebuješ vědět?"
"No... scháněl jsem tě... chtěl jsem ti poděkovat... že jsi mi šel za svědka... a pak taky Sam, až ji najdu..."
"Ale ta šla přece za svědka Vale a ne tobě..."
"Já vím, ale pro mě to taky hodně znamenalo..."
"No... jo... nemáš zač... udělal jsem to rád... jsi přece můj kámoš..." usmál se Jack a poplácal ho přátelsky po zádech...
"Dík, Jacku... kde jsi byl??"
"Dáš mi konečně pokoj, Jacksone??" plácl ho naštvaně Jack...
"Nedám... dokud mi neřekneš, kam ses ztratil... všiml jsem si, že Sam se ztratila ve stejnou chvíli jako ty..." uculil se Danny... "Vy jste byli spolu, že jo??"
"A kdyby tak co??? Není to tvoje věc..." zahučel Jack... "I kdybych byl s anglickou princeznou... je ti po tom víš co!!"
"Ty si byl s ní... proto máš tak dobrou náladu..." dobíral si ho Daniel... "Poznám to na tobě..."
"Nevím, o čem to mluvíš..." zakroutil hlavou Jack, ale aniž by to mohl ovlinit... začal se mírně červenat...
"Červenáš... se!!!" zavýskl si vítězoslavně Daniel... "Takže jsi byl se Sam... a jste spolu... že jo???"
"To musíš tak řvát??" praštil ho Jack... nechtěl, aby celé město slyšelo... o čem si s Danielem povídají... už kvůli Sam ne...
"No tak nemlž a pověz mi to... udobřili jste se??"
"Jo..." kývl Jack...
"Dali jste si pusu??"
"Jo..."
"Páni... měli jste... no... však víš..." uculil se Daniel...
"Ne..." řekl otráveně Jack... "Já chtěl... Sam... ale ne... prej je moc brzo nebo co..."
"No to jí nemůžeš mít za zlé... vždyť jste se ještě před chvílí hádali jak koně..."
"No jo, máš recht..." hlesl Jack...
"Povídej... jaký to bylo... ta pusa???" šťouchl do něj s úsměvem Daniel...
"To nebyla jedna pusa..." blýskl očima Jack...
"Co??? Bylo jich víc??? Jacku... ty kanče jeden... ty se nezdáš... a pak že jsem si užíval jenom já!!!Pojď zajdem na snídani a všechno mi povíš..." a aniž by se Jacka ptal na odpověď, chytl ho za rukáv a odtáhl ho směr jídelna...
Jack chtě nechtě musel Danielovi všechno vyklopit... asi po hodině se uvolnil z jeho spárů, když se vymluvil, že musí jít na záchod... rychle vyběhl z jídelny a zamířil do Saminy ubikace... cestou potkal Vittorii, která zřejmě mířila do kantýny... usmál se na ni a ona mu úsměv oplatila... potom pokračoval za Sam... pomalu a tiše otevřel dveře její ubikace a našel ve stejné poloze... jako jí opouštěl... klidně spící... dostal ďábelský nápad... pomalu přešel k posteli a naklonil se k Sam... políbil jí na spánek... potom na ucho... na ústa... na bradu... na krk...
"Jacku... co to děláš???" řekla rozespala Sam a pomalu otevřela oči... Jack zvedl hlavu od jejího krku...
"Co myslíš??" uculil se... a pokračoval v průzkumu jejího krku...
"Jacku... ne... dej pokoj... nech mě... Jaacku..." snažila se ho odstrčit Sam... ale bylo to stále těžší a těžší... Jack cítil svoje vítězství... spokojeně se usmál a dál pokračoval v průzkumu... cítila na svém krku jeho polibky plné vášně... přesto však byl opatrný, aby jí nijak neublížil... chtěl ji... stejně tak jako si přál, aby to jejich poprvé bylo co nejdokonalejší... pomalu jí stáhl jedno ramínko šatů, které na sobě měla z předchozího dne... uslyšel její tichý sten, který se jí vydral z úst... musel se usmát... líbí se jí to...
"Jacku..." zavřela oči a nechala se unášet blaženým pocitem... jeho rtů na její nahé kůži...
"Sam... chci tě..." zašeptal a přemýstil se k jejím rtům...
"Tak dělej, co umíš..." šeptla mu do ucha Sam... Jack se na ní nevěřicně díval... netušil... jestli to myslím vážně... nebo si s ním jenom hraje...
"Copak generále... jste nějaký zmatený..." zavrněla Sam a začala mu rozepínat jeho bílou košili...
"Carterová... já a zmatený? To nejsem nikdy, mluvíte, jakobyste mě neznala..." záměrně použil její přímení, aby jí vyprovokoval...
"To mi budete říkat ´Carterová´ i v posteli... pane??" slovo ´pane´naschvál protáhla...
"Něco proti... podplukovníku???" zahučel Jack a rychlostí blesku jí přetočil na záda...
"Vůbec nic... generále..." vyprskla smíchy a zabořila hlavu do polštáře...
"Něco k smíchu?" zeptal se jí na oko vážně, ale Sam si všimla jeho cukajících koutků...
Chtěla mu něco odpovědět, ale Jackova grimasa ji zbavila slov natolik, že se nedokázala přestat smát... Jack si musel přiznat, že její smích zbožňuje... po chvilce ji však přerušil svým polibkem... když se pak od ní pomalu odtáhl, její oči zářily vzrušením... dobře věděl, že už to déle odkládat nemohou...
Poprvé v životě mohla na Jackově tváři spatřit pohled, který u něj neznala... marně se snažila rozpoznat, co jeho výraz znamenal... ale uvědomila si, že tohle je něco nového... protože pokud nepočítala ten večer, kde se Jack dostal do podroušeného stavu, bylo to poprvé, co se chystala překročit rámec jejich intimity a dostat se do té Jackovy nejtěsnější blízkosti... zvážněla a pomalu se k němu naklonila... jejich obličeje dělilo sotva několik milimetrů... po chvilce Jack zajal něžně její rty a začal jí pomalu stahovat vršek jejích šatů, které měla stále ještě na sobě... zachvěla se pod jeho dotekem a z úst jí vyšel tichý sten... usmál se proti jejím rtům, které nepřestával líbat... když polibek na chvilku přerušil, otevřela oči a upřela pohled na Jacka...
"Miluju tě," zašeptal... jemně se usmála a objala Jacka kolem krku...
"Já tebe taky," odpověděla potichu a nepřestala se dívat do jeho hřejivě čokoládových očí, které s narůstajícím vzrušením stále tmavly...
Jejich rty se opět spojily, tentokrát však do polibku naplněného všemi emocemi, které se v tu chvíly draly na povrch... během pár okamžiků byla jejich těla oblečena jen do spodního prádla... Sam pomalu uvolnila své ruce ze sevření a pomalu jimi přejela Jackovi po zádech... cítila, jak se zachvěl... jeho horký dech ji šimral na krku, zatímco jeho ruce bloudily po jejím těle... zašeptala vzrušeně jeho jméno... oba dokonale ztratili pojem o čase a okolním světě, když najednou uslyšeli zašramocení otvíraných dveří, ve kterých stál Teal´c...
Oba se prudce otočili a vyděšeně se podívali do Teal´cova překvapeného obličeje... několik vteřin na ně beze slov hleděl a bylo za těžko odhadnout, co si v tu chvíli myslí... po chvilce zvedl obočí svým obvyklým způsobem...
"Omouvám se," vypravil ze sebe jakoby se vůbec nechumelilo, lehce se uklonil, otočil se a vypochodoval z místnosti... na pohled se zdál zcela vyrovnaný a nikdo by neřekl, že se před chvilinkou dostal do jedné z nejtrapnějších situací, co mohl... jeho nitro však vřelo... věděl však, že narušil soukromí svých dvou nejlepších přátel, a tak se v duchu přesvědčoval, že nesmí na sobě dát nic zdát a dělat, že se nic nestalo, a chovat se tak jako vždycky...
Jakmile za Teal´cem zapadly dveře, stočil Jack pohled zpátky k Sam... několik dlouhých vteřin na sebe zmateně koukali... ale nakonec jim to netrvalo dlouho a oba vyprskli smíchy... Sam zabořila opět hlavu do polštáře a z očí jí tekly slzy smíchu... Jack se opřel hlavou o Saminu a jeho hlaholivý smích zvonil Sam v uších... po chvilce se Jack přetočil na bok vedle Sam a nepřestával ji držet v náruči... tiskl ji k sobě a díval se jí do očí... něco mu říkalo, že se snad toho svého prvního milování nedočkají... z čela jí shrnul neposedné vlasy a poté ji opět objal okolo pasu...
"Jacku... já... myslím, že to budeme muset odložit..." nepřestávala se smát Sam...
"Až Teal'ca potkám... uškrtím ho..." zahučel Jack...

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 evullinka evullinka | 12. srpna 2009 v 15:36 | Reagovat

božííííííííííí :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.