13.kapitola - NOVÝ ZAČÁTEK part 1

22. srpna 2009 v 17:30 | TeSsi |  Atlantis - NEW ADVENTURE
13.kapitola - NOVÝ ZAČÁTEK part 1

Sam se zatvářila smutně...
"Liz... ty to vážně uděláš??" Elizabeth Weirová se na svou přítelkyni podívala...
"Srdci neporučíš..." usmála se a propletla svojí ruku s tou Robertovou... ten ji odbařil zamilovaným úsměvem...
"Chceme být spolu... a už toho bylo na mě moc..."
"Vždyť já vím... pojď obejmout svoji věrnou kamarádku..." usmála se Sam a dlouze se s Liz objala... potom se obrátila na Roberta...
"Dávej mi na ní pozor..."
"Spolehni se..." mrkl na ní Robert a políbil jí na tvář... Liz se otočila k horizontu událostí a pohlédla na Roberta... svoji lásku a muže... se kterým chtěla strávit zbytek života...
"Pozdravujte na Zemi..." usmál se Jack a chytl Sam zezadu kolem pasu a hlavu položil na její rameno... Liz s Robertem ještě těm dvěma... poslali jeden krásný a zářivý úsměv a potom společně prošli horizontem událostí... brána se deaktivovala...
"Budou mi chybět..." pronesla do ticha Vala, která s Danielem stála opodál... moc dobře bylo vidět její zakulacené bříško...
"Jo... to mě taky... ale o zábavu se nám postarají tihle dva..." ukazoval Jack směrem nahoru na schody, kde se John a Vitt už popáté dnes hádali...
"Jo... láska jako trám..." usmál se ironicky Daniel... "Lásko...měla by sis jít lehnout...nechci aby si se namáhala..."
Vala chvíli protestovala, ale nakonec souhlasila... společně s Danielem po chvíli odešli... Jack a Sam osaměli...
"Jacku??"
"Mmm??" zahuhlal Jack... který měl zrovna moc práce s tím, zulíbat celý Samin krk...
"Ty tady vážně chceš zůstat?? Napořád??"
"Ty snad ne??" uculil se Jack a stále analyzoval její krk...
"No já nevím... teď... když se všechno má změnit..." Jack se zarazil a přestal... zadíval se na svoji lásku a tázavě zvedl obočí...
"Co se má změnit?? Podplukovníku... ven s tím??" použil Jack její hodnost když viděl, jak se Sam culí...
"No... Jacku... jde o to... že já nějak nevím, jestli tohle je to správné místo... kde by mělo vyrůstat dítě..."
"Proč by tohle nemělo být dobré místo, kde by..." začal Jack, ale náhle se zarazil a uvědomil si, co mu to Sam vlastně říká...
"Eeee... co jsi to říkala??"
"Že si nemyslím, že Atlantis je vhodné místo, kde by mělo vyrůstat dítě..."
"Počkej... ty chceš jako říct... že..." nedokázal to doříct Jack...
"Jsem těhotná..." usmála se váhavě Sam a čekala na jeho reakci...
"Já budu táta..." vydechl Jack... "Já budu táta!!!" zavýskl si, až se po něm několik lidí v prostoru brány ohlédlo...
"Táta... lidičky... slyšíte... budu táta!!!!" začal poskakovat Jack... pod ruku se mu připletla Vittoria..
"Vitt... já budu táta!!!" vykřikl nadšeně a začal se s Vitt točit...
"Jo... dobrý Jacku... polož mě na zem..." smála se... pustil jí a otočil se k Sam... dřepl si a přitulil se k jejímu bříšku...
"Ahoj... nevím, jestli si holka... nebo kluk... to se ještě neví... ale... chci ti jen říct... že tě má táta rád…. stejně jako má rád tvojí maminku..." zadíval se na Sam, které se nepodařilo skrýt dojetí... Jack se vyškrábal na nohy... všichni teď upínali pohledy na ně dva... Jack si Sam k sobě opatrně přitáhl a dlouze a láskyplně jí políbil... nebylo třeba nic říkat... polibkem vyjádřil všechno... co cítil...

Rodney McKay šel dlouhou úzkou chodbou a mířil do kantýny na odpolední šálek čaje. Byl tolik zahloubaný myšlenkami na "Ni", že nechtěně vrazil do Vittorie, která šla proti němu...

"Uhmm... ee... Vitt... promiňte... já..." koktal a snažil se vzpamatovat...
"To je v pořádku, doktore..." usmála se na něj Vitt... "nechete zajít na čaj... nebo na kafe??"
"Zrovna tam mám namířeno..." řekl Rodney... "a ve vaší milé společnosti budu moc rád..."
"Slyšela jste o tu novinu... že Jack a Sam budou mít dítě??" zeptal se Rodney, když usedal ke stolu...
"Slyšela... byla jsem u toho, když se to Jack dozvěděl... vyváděl jako šílenec..." usmála se a otočila se k němu s podnosem, na kterém byl čaj a nějaké sušenky... Rodney si vzal hrnek a Vittoria se posadila proti němu...
"Tak povídejte Rodney... je to pravda??"
"Co je pravda??" podíval se na ní McKay, který se už už chtěl napít čaje...
"No jestli je pravda, že jste se nám doktore zamiloval..." Rodney se začal dusit čokoládovou sušenkou...
"Kdo vám tohle to řekl??"
"To víte... nic se tady neutají..." usmála se Vitt a napila se čaje...
"Povězte mi něco o ní... jaká je??" ...na Rodnyho tváři se objevil úsměv...
"Je úžasná..." usmál se... "Jmenuje se Katie... Katie Brown... je to botanička..."
"Botanička?"
"Ano... trochu nezvyklé... patrně jste si myslela... že bude mého z oboru, co?" poznamenal ironicky Rodney...
"Tak jsem to přece nemyslela... pokračujte... vyprávějte mi o ní..."
"Ehm no... seznámili jsme se... vlastní díky jiné ženě... jednou jsem já... doktor Beckett a poručík Cadmanová byli na misi... napadla nás tam wraithská stíhačka... a já a Laura... teda poručík Cadmanová... jsme byli zajati tou stíhačkou... když nás pak Zelenka zkoušel napoprvé obživnout... teda... dostat z té stíhačky, objevil jsem se jen já... ale s tím, že v mé hlavě byla dvě vědomí... moje a Laury... no a skrz Lauru jsem pozval Katie poprvé na rande... skvěle si spolu rozumíme... konečně mám dojem, že jsem našel někoho, kdo je ochoten mě poslouchat, když mluvím i o jiných věcech než o antických technologiích... zajímavé... je to velice příjemná dívka... na rozdíl od ostaních se směje mým vtipům..."
"A jak dlouho jste vlastně spolu? Já jen, že jsem vás spolu moc neviděla..."
"To jste moc nemohla, když jste pořád s Johnem a provádíte..."
"... tak to prrr... to je naše věc, co děláme s Johnem," začala se Vittorie bránit...
"Moment, ani nevíte, co jsem chtěl říct... to je jedno... s Katie jsme asi... dva měsíce... tedy... jestli se to tak dá počítat..."
"Proč by nemělo?"
"Nevím... cožpak se dá poznat, jestli dva spolu chodí, když měli schůzku za celou dobu jen čtyřikrát?"
"Cože?"
"No co... slyšíte dobře... snad víte, že já a ženy... no..."
"Neumíte to s nimi, že ne?" usmála se Vitt...
"To jsem neřekl," zamračil se Rodney...
"Tak proč se nescházíte častěji?"
"Ehm... je to trochu složité..."
"Tak mi to zkuste vysvětlit..."
"Víte... Katie je velice zvláštní žena..."
"... jak zvláštní?" přerušila ho Vitt...
"Když mě necháte domluvit, tak vám to řeknu... Katie je velice zvláštní žena... a nerad bych něco pokazil...v podobných věcech si jsem poněkud... nejistý... nechci cokoliv uspěchat... protože Katie je tak báječná, že... by si to nezasloužila... aby ji zklamal někdo, jako jsem já..."
"To jste řekl moc krásně, doktore..." usmála se...
"Ehm... děkuji..." odmlčel se Rodney a koukal chvíli do svého čaje..
"Na co myslíte?" vytrhla ho Vitt po chvilce ze zamyšlení...
"Ale na nic..."
"Jen se mi nesnažte nic namluvit... byl jste duchem úplně mimo... myslel jste na ni, že ano?"
"O čem to zase..."
"Hej... nemáte se za co stydět... hele jestli chcete, můžu vám nějak poradit..."
"Poradit s čím?"
"S další schůzkou... řekněte mi... třeba... co má ráda za květiny?"
"Za květiny? Všechny asi... je to přece botanička..."
"To já vím, ale jeden druh musí mít nejoblíbenější..."
"K čemu mi to ale bude dobré?"
"Bože to je střevo, vážně..." pomyslela si Vitt v duchu a odpověděla: "No to je snad jasné... ženu nemůžete pozvat na schůzku, pokud nemáte s sebou nějakou květinu..."
"Asi máte pravdu," hlesl Rodney...
"Co se zeptat jejích kolegů... kolegyň.. a případně pro něco zaletět na pevninu..."
"To bych mohl..." připustil a pomalu se začal zvedat od stolu... odnesl hrnek s nevypitým čajem a vypochodoval z kantýny... když mířil chodbou k řídící místnosti, odkud pak cesta vedla k biologickým laboratořím, potkal Johna bavícího se s Danielem... pozdravil je a už je dál nevnímal... jediné, co zaslechl, byla Danielova otázka směřující k Vittorii...

o pár měsíců později

Sam mířila do řídící místnosti. Ruku měla položenou na svém bříšku, kde pomalinku rostlo její a Jackovo miminko... bodlo ji u srdce, když si vzpoměla, že Jack tu není a vrátí se až za několik dní... musel si na Zemi něco zařídit... byl pryč jenom dva dny a Sam se už stýskalo... s hlubokým povzdychnutím vešla do řídící místnosti... byl zde jenom John a Rodney s Katie... Sam se musela usmát, když ty dva viděla, jak si v rohu místnosti šeptají zamilovaná slovíčka... byla malinko unavená... tak se posadila...
"Sam..." zvedl hlavu John... "Všechno v pohodě?? Nejsi moc unavená nebo tak??"
"Jsi už jako Jack..." zamračila se Sam... "Taky mě pořád sleduje... jsem těhotná... ne nemocná!!!"
"Já vím... jen mám o tebe strach... to je všechno..." usmál se na ni John a posadil se vedle ní na židli... chytla jeho ruku a on chytl tu její...
"Jak se má Vitt??" pustila do prostoru Sam tu magickou otázku...
"Vitt... jo... to je kapitola sama pro sebe..." ušklíbl se John...
"Jak to myslíš? Děje... se snad mezi vámi něco?" zeptala se Sam starostlivě...
"Ále děje neděje... znáš to... jednu chvíli jsme spolu děsně šťastný... a já jsem rád, že Vitt mám... ale za chvíli je to všecko pryč a my se hádáme jak psi... kvůli hloupostem... a to si pak říkám, co s tou ďáblicí mám sakra společného? Proč se s ní vůbec hádám? Proč s ní jsem? No a takhle je to pořád dokola..."
"Víš Johne... Vitt je hodně svérázná..." usmála se na něj Sam...
"Všiml jsem si..." utrousil John...
"Vyrůstala jenom s otcem... ještě k tomu s adoptivním... své rodiče nikdy nepoznala... nemůžeš jí vyčítat její tvrdohlavost... neměla to moc snadné... byli jsme na tom podobně... obě bez matky.. .tátové pořád pryč... její otec byl fyzik a můj voják... věčně v práci... ale ač Leonardo Vetra nebyl Vittoriin biologický otec... miloval ji víc než svůj život, stejně jako ona milovala jeho... nikdy na chlapy neměla moc kliku... Robert byl vlastně první opravdová láska... a pak potkala tebe a je jako vyměněná..."
"Vážně??" zeptal se John, který jí se zájmem poslouchal...
"To víš, že jo... chodí tu jako tělo bez duše a když je s tebou úplně se rozzáří... máš na ni dobrý vliv, Johne... a říkám ti... hoď hádky za hlavu... takovouhle ženskou bys těžko hledal..."
"Vždyť já vím... díky Sam..." usmál se John a políbil svojí kamarádku na tvář...
"Měl bych za ní jít... a omluvit se jí za to ráno, jak jsme se pohádali... a půjdu hned... omluv mě Sam..." a než mu stačila cokoliv říct byl pryč... musela se jenom smát... Ach ti zamilovaní... pomyslela si s úsměvem a ucítila v bříšku jemné kopnutí jejího malého andílka...

Mezitím John doběhl k Vittině ubikaci... jemně zaklepal a čekal, až se Vittorie ozve...
"Dále," odpověděla...
John vzal za kliku, pomalu otevřel dveře a vešel... jakmile ho spatřila, protočila oči v sloup a otočila se na druhý bok... zrovna ležela v posteli a odpočívala...

"Johne, jestli se chceš zase hádat, tak tě toho ušetřím... nemám na to náladu... jsem hrozně unavená..."
"Vitt, nechci se hádat... ale naopak... chci se ti omluvit..." řekl potichu a podíval se jí do obličeje, ze kterého zkoušel odhadnout, jak zareaguje...
"Omluvit se?" zeptala se...
"Jo... no... mluvil jsem se Sam... a ona mi řekla něco o tvé rodině..."
"Tak takhle je to..." zahučela Vittorie a vstala z postele... "Ty mě lituješ!!"
"Copak jsem něco takovýho řekl??" ušklíbl se John... "Hergot, Vitt... vždyť sem se ti přišel omluvit... co mám ještě udělat??"
"Nedělej nic..." zašeptala Vittoria a než se stačil vzpamatovat začala ho líbat...
"Takhle si představuješ nic nedělání??" poškádlila ho, když jí po chvíli začal rozepínat šaty...
"Až začnu něco dělat... tak to poznáš, lásko...""zašeptal svůdně a vzal jí do náruče nesouc jí do postele... po jejich hádání jakoby se slehla zem...

o čtyři měsíce později

Byla teplá červnová noc... celé město bylo ponořeno do tmy a naprostého ticha... až na pár techniků, kteří konali svoji službu, leželi všichni ve svých postelích a spokojeně spali...
Najednou ucítil, že jím někdo třese a snaží se ho vzbudit... kdo to sakra může být?? zeptal se otráveně sám sebe a doufal, že se mu to jen zdá... nezdálo... otevřel oči a zamžoural do tmy...
"Jacku... Jacku, vstávej... musíte jít se Sam se mnou... rychle..."
"Danieli, co blázníš? Jsou tři ráno..." zaprotestoval Jack, když se podíval na své hodinky... otočil se na druhou stranu postele a zjistil, že Sam už je vzhůru a dokonce na nohou... zrovna si oblékala župan...
"Vala..." odpověděl Daniel vzrušeně...
"Co je s ní? Je v pořádku?"..
"Ona... rodí... musíte jít se mnou oba dva... prosím..."
"Cože? Ona rodí?" zeptal se Jack a doslova vystartoval z postele...
Všichni tři společně vyrazili na ošetřovnu... kvůli Sam se muselo jít o něco pomaleji, protože její bříško se den ode dne zvětšovalo... ale stále jí ještě zbýval dobrý měsíc a půl, a tak když se jí Jack snažil pomáhat a podpírat jí, jen ho se zahučením odstrčila...
"Carsone... jak je na tom??" zeptal se spěšně Daniel, když došli na ošetřovnu a doktor zrovna vcházel dovnitř...
"Danieli... zachovej klid...Vala je na tom dobře... a čeká vevnitř na tebe... rodí... a chce, abys byl u ní..."
"Jo... já už jdu..." řekl spěšně a obrátil se na Sam a Jacka...
"Držte nám palce..."
"Budeme..." řekli dvojhlasně Sam s Jackem a Daniel vběhl dovnitř...
Nezbývalo jim nic jiného než čekat... Jack pomohl Sam se posadit a společně čekali... opřela se mu hlavou o rameno a on položil ruku na její bříško... a nějak se mu do mysli začala vkrádat myšlenka... že za nedlouho bude ve stejné situaci jako Daniel... moc dobře si vzpomínal, jaké to bylo, když se narodil Charlie... při té vzpomínce se usmál... museli ho sbírat z podlahy a když se probral, Sára se mu smála... že nic nevydrží... ucítil, že Sam usnula... přitulil se k ní, jak nejvíc to šlo a s rukou položenou na jejím bříšku zavřel oči... probudilo ho až vrznutí dveří... s trhnutím se probral, ale ještě stačil svůj pohyb mírnit tak, aby Sam neprobral... podíval se ke dveřím a spatřil Daniela...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.